(Před)Vánoční zamyšlení

Ach jo, už je to tu zas! 

Začíná klasický každoroční vánoční sprint.

Řetězce už se předhánějí v tom, který má větší nabídku vánočního zboží. Z každé strany na nás vykukují vánoční dekorace, čokoládové kolekce, vánoční svíčky, sobi a co mi pije krev nejvíc - Santové a jejich ponožky! Fujky! 

Já si tvrdě bráním ty naše české, ježíškovské vánoce a toto komerční šílení mě nechává chladnou. 

Bohužel nevyšilují  jen obchody. 

Dnes jsem odposlechla v autobuse rozhovor dvou dam středního věku. 

Jedna se ptá druhé, kolik letos plánuje upéct druhů cukroví a jestli už má vánoční úklidy... A obě se předháněly ve výčtu, kolik těch druhů cukroví vlastně budou mít. 

K cukroví se ještě vrátím, ale... 

WTF? Vánoční úklidy? V dnešní době?

Kdysi se makalo celý den na poli, pak kolem domácnosti a domácích zvířat a tak podobně a ženský neměly čas moc uklízet. Tady vánoční úklid (nebo velikonoční) naprosto chápu. Jednou až dvakrát za rok se prostě chalupa pořádně vysmejčila a bylo to. Ale dnes?

Většina z nás uklízí každý týden. Co chcete ještě uklízet v rámci vánočního úklidu? 

Pravda, v listopadu, když ještě nemrzne, umyji okna a pověsíme (manžel za mé asistence, jelikož já mám závratě) vyprané záclony. A přeleštím lustry. Tím ovšem u nás vánoční úklid končí. 

Až dopeču, což je nejčastěji na štědrý den dopoledne, uklidíme binec v pokojíku dětí (dřív to nemá smysl - ale to vy, co máte děti, jistě znáte, že? :-) ), utřeme prach, vysajeme, umyjí se podlahy i děti a je hotovo, Vánoce můžou začít :-)

Fakt ty Vánoce nejsou o tom, jestli se dá z podlahy jíst.

A nejsou ani o tom, kolik druhů vánočního cukroví stihnete napéct...

To byla vypsaná nějaká soutěž? 

Fuj, té bych se nezúčastnila. 

Předloni jsme se stěhovali konečně do vlastního bytečku. Bohužel to vyšlo trochu jinak, než bylo naplánováno, takže jsme se stěhovali 18. prosince. 

Ty Vánoce jsem stihla upéct akorát vanilkové rohlíčky, jiné cukroví nebylo. Zvládli jsme tak nějak vybalit část věcí z krabic a tak nějak trochu se v novém zabydlet a koupit malý stromek a každému jeden symbolický balíček "od ježíška". Víc už jsme toho prostě nestihli.

A na tyhle "ošizené" Vánoce vzpomínáme nejvíc. Měli jsme tak nějak k sobě nejblíž a ta atmosféra byla úžasná.

Jak říkám, nikdy jsem nechtěla soutěžit o titul Hospodyňka roku, ani o to, kolik druhů cukroví máme (víte, letos nestíhám, rrozjíždím ten nový projekt ve firmě, tak asi skutečně budeme mít jenom 17 druhů cukroví) nebo co jsme stihli nebo nestihli uklidit. 

Ale vždycky jsem chtěla mít na Vánoce pohodu. A ta není o uklizeném bytě ani o drahých dárcích. 

Takže u nás bude tak, jako skoro každý rok asi pět druhů cukroví (každému jeden druh, který má rád), jedna roláda a jedna novoroční dorta. Ale taky u nás bude pohoda s pohádkami nebo hrami, procházkami a povídáním si u stromečku. A možná u nás bude už na štědrý den večer děsný binec, jelikož děti něco rozsypou, vylijí a tak podobně. A já se z toho nehroutím. No a co, tak tu máme nadrobeno. Ale máme pohodu.

A o tom ty Vánoční svátky mají být nejvíc, co myslíte?